Šedý zákal
Šedý zákal (lat. Katarakta). Jednou ze základních podmínek správného vidění jsou čirá optická prostředí oka.
Šedý zákal je onemocnění čočky. Čočka je normálně čirá a průhledná jako sklo, což je velmi důležité pro
průchod světelných paprsků do oka. Světločivné buňky na sítnici světelné paprsky registrují a dále jsou cestou
optického nervu přivedeny do mozku, kde vzniká obraz, který si uvědomujeme. Při šedém zákalu čočka ztrácí svou
průhlednost, stává se podobnou matnému sklu, a proto je vidění přes takovouto čočku neostré a zamlžené. Nejčastějším
příznakem šedého zákalu je zhoršení vidění na dálku i na blízko. Pacienti často přicházejí s tím, že potřebují
silnější brýle, někdy může být příznakem naopak ubývání dioptrií na blízko, změny při vnímání barev a
dvojité vidění. Brýle ale šedý zákal nevyléčí.
Ve většině případů se šedý zákal vyskytuje u lidí starších 55-60 let jako projev přirozeného stárnutí oka a po sedmdesátce jim trpí 90% populace (tzv. stařecký šedý zákal). Šedý zákal může být vrozený, způsobený infekcí během vývoje plodu. Může také vzniknout jako sekundární důsledek jiných nemocí např. cukrovky. S šedým zákalem se setkáváme také po úrazech (traumatická katarakta).
Jedinou možností obnovy vidění je operační zákrok, při němž je nahrazena zkalená čočka nitrooční čočku umělou. Jedná se o chirurgický zákrok prováděný ambulantně pod lokálním umrtvením postiženého oka.
