Historie a původ brýlí
Ač se nám dnes, v době multifokálních, tenčených, odlehčených brýlových čoček, v době kontaktních čoček, o kterých prakticky nevíme, že je máme v oku, jeví propagační nápisy ze štítů očních optiků
- „BREJLE, SKŘIPCE, LORGNONY“
- „PROVÁDÍME SPRÁVKY VŠECH OPTICKÝCH PŘÍSTROJŮ A VÝROBKŮ“
- „SPECIÁLNÍ VÝROBA OPTICKÉHO ZBOŽÍ ZE ZLATA, STŘÍBRA A DOUBLE“
jako z pradávných dob, jsou tyto slogany výsledkem staletí výzkumu a snahy lidstva poprat se s nedokonalostí lidského těla a vidět i v době, kdy nám nebyl dobrý zrak dopřán Matkou Přírodou, či upřen věkem.
Prvopočátky snahy o lepší vidění, jsou spojeny zpravidla s použitím drahých kamenů, kdy již zmínky z dob císaře Nera o jeho používání smaragdových kamenů při sledování gladiátorských zápasů, jsou náznakem ochrany oka před slunečními paprsky.
Pro lepší vidění při čtení se zvětšovací sklo původně přikládalo přímo na text a až vynález knihtisku kladl větší důraz na vývoj v oblasti optiky, kdy se začalo používat broušených čoček, původně křišťálových, polodrahokamových či později i skleněných, kdy se skla namísto dnešních označení plusová a minusová, dělila na stará a mladá, v souvislosti s diagnostikou takzvané vetchozrakosti, dnes kulantněji (latinsky) označované jako presbyopie, kdy bylo zřejmé, že starý člověk zpravidla trpí jinou vadou, než člověk mladý a proto se také nabízela k řešení tohoto problému jiná čočka, která se v té době jen těžko mohla nazývat čočkou brýlovou.
Označení brýle, tedy „bril“ se začalo používat před více, jak šesti sty lety právě podle materiálu použitého při výrobě těchto čoček – berylu, z oblasti Brabatska ( jižní Nizozemí), ke které se připojila neméně slavná výroba brýlí – „occhiale“ v Benátkách.
Nejstarší zprávy o designu brýlí čerpají zpravidla z dobových obrazů, které zobrazují brýle zpočátku z rohoviny, či kosti, kterou však rohovina, daleko lépe zpracovatelná, zejména tepelně, prakticky vyřadila. Až v roce 1583, je cechem výrobců brýlí uznána jako další vhodný materiál pro výrobu obrub také kůže.
Poté došlo konečně i na „šlechtění“ brýlových čoček, kdy se v Německu začalo používat brusných misek, které umožnily daleko přesnější výrobu čoček a v Itálii se z důvodu úspory času začala skla leptat, což však nemělo oproti broušení, dobrý vliv na přesnost těchto čoček. S narůstajícími nároky na vzhled, zejména mezi šlechtou, rostly i nároky na slušivost brýlí, které nebylo dosud možno na veřejnosti používat z důvodu přiznání handicapu. Začaly se proto vyrábět obruby slušivější a co možná nejhonosnější. Co do nových materiálů, začaly se vyrábět např. obruby zlaté, vyložené emailovými ozdobami, dále pak železo, olovo a pod., v Paříži pak např. i cín.
Kolem roku 1635 se začalo používat označení OPTIK, coby dvorní titul „opticus“, jako označení výkonného řemeslníka v oboru.
S rostoucím zájmem o množství výrobků a zvyšující se produkcí, začala klesat kvalita brýlí. Byly vyráběny sériově (dnešní obdoba brýlí z tržnic a drogerií), kdy brýle naprosto neodpovídaly potřebám nositele a sloužily víceméně jen jako lupa, usazená v obličeji. Od r.1600 začala velmi klesat cena brýlí, ale jak již bylo zmíněno, byl to efekt na úkor kvality. Skla brousili velmi chudí dělníci, když tato práce byla považována za velmi nezdravou a využívalo se k ní i vězňů v káznicích. Levné, hromadně vyráběné zboží pak bylo prodáváno zejména chudině.
Ani v době výroby takto laciných brýlí však jejich vývoj nestagnoval a již v r.1747 nabízí drážďanský dvorní optik brýle s držadly za uši. V letech 1804 až 1812 prodělaly citelný vývoj opět brýlové čočky, kdy se objevily práce W.H.Wollastona, pojednávající o vypouklých sklech. Z těchto zdrojů bylo v oblasti vývoje brýlových čoček čerpáno až do konce století. Současně se zdokonalovaly i brýlové obruby, kdy se držadla protáhla za uši a později se začala ohýbat za uši, aby byly brýle pohodlnější a lépe seděli.
Tou dobou již propukla výroba i v Čechách, být učněm v dílně optika bylo velmi těžké, ale také privilegované místo, neboť se ukazovalo, že je to obor s velkou budoucností. Optici rozšířili svou působnost z brýlí také do jiných odvětví výroby od divadelních kukátek až po tzv. stroboskopy, předchůdce dnešních promítaček.
Největším přínosem pro domácí trh bylo přestěhování výroby fi ECKSTEIN z Německa do Nýrska, kde se tradice výroby původně jen brýlových skel, později také brýlových obrub drží prakticky do dnešní doby.
Oční optik v dnešní podobě není pouze výrobcem brýlí, ale poskytuje i veškeré s tím spojené služby, ať už z oboru očního lékařství, kdy rozšířením studia získá post OPTOMETRISTY a je plně schopen vyšetřit zrak co do hodnoty dioptrií, potřebných pro tu kterou oční vadu, tak také stylista, který poradí a vybere zákazníkovi pro jeho potřeby a typ skel nejvhodnější obruby, ve kterých se zákazník bude cítit co nejlépe a budou mu dobře sloužit. Brýle v dnešní podobě již nejsou pouhá „zdravotní pomůcka“,ale především znakem osobnosti jejího majitele a v neposlední řadě „šperkem“doplňujícím image.
![[design/2011/historie_bryli_foto_3.jpg]](http://www.ocnioptik.eu/content/images/design/2011/historie_bryli_foto_3.jpg)
